( Rubrika: regionální osobnosti ) Josef Florian

florian-josef.jpg

vydavatel, překladatel

* 09.02.1873 Stará Říše /o. Jihlava/ - ┼ 29.12.1941 Stará Říše
 
Narodil se v rodině tesaře. Od r. 1885 studoval na telčské reálce. Po maturitě vypomáhal na obecní škole v Kostelní Myslové. Od r. 1894 studoval v Praze techniku a později filozofii. V r. 1898 se stal profesorem přírodopisu na reálce v Náchodě. Po neshodách fyzicky napadl ředitele. Z reálky musel odejít. V časopisu La Blume se seznámil s myšlenkami Leona Bloye. Dne 7. 12. 1900 od něj dostal autorizaci k vydávání překladů a tím dnem bylo založeno F. vydavatelství. Překládal již od r. 1898. V r. 1902 se oženil s Frant. Stehlíkovou z Cidliny u Želetavy /měli 12 dětí/. Spolupracoval s Katolickou modernou, ale po rozporech s K. Dostálem-Lutinovem odešel. Do rodiště se vrátil po krátkém pobytu v Mořkově na Valašsku. Na jaře 1903 vydal první publikaci. Od počátku dbal na úroveň tisku a stal se v této oblasti uznávaným. Nejvýznamnějšími spolupracovníky/vydavateli, překladateli a výtvarníky/ se postupně stali Deml, Polák, Ševčík, Tichý, Stříž, Vrána, Štechová, Opatrný, Skalický, Peynek, Bílek, Váchal, Lískovec, Slavíček aj. První edicí bylo Studium. Vycházelo do r. 1912
/zakázáno biskupskou konzistoří/. Vzápětí vznikly dvě edice. Nova et Vetera a Dobré dílo. Nova et Vetera přinesla v devíti letech na padesát svazečků drobných prací a sborníků publicistických, kritických, esejistických a teologických. Dobré dílo /1912-1948/mělo na programu beletrii. F. stále bojoval s nedostatkem peněz. Přesto tiskl u významných tiskáren. V r. 1909 musel kvůli dluhům prodat dům. V následujícím roce se po mnoha konfliktech skončila spolupráce s Demlem /po 17 letech se znovu obnovila a D. přispíval i finančně/. Kromě redakce se věnoval překládání. Věnoval se hlavně francouzským textům, překládal i z němčiny a ruštiny. Přeložil 68 knih. V r. 1911 odešel do Velké u Strážnice. Tam vznikla edice Dobré dílo. Přišli za ním Stříž a Tichý. Po konfliktech s farářem se odstěhovali do Osvětiman. Vznikla tředí edice Nova et Vetera. Koncem r. 1912 byl zatčen/ s Tichým, Střížem, Vránou, Erlebachovou, Schostokovou/. Po dvou měsících byli propuštěni. V listopadu 1913 se definitivně vrátil do Staré Říše.

V prosinci 1917 byl v Dačicích odsouzen k 5 dnům vězení za neposílání dětí do školy /trest nevykonal ze zdravotních důvodů/. V r. 1922, kdy vyšla poslední sbírka edice Nova et Vetera, vznikla edice Kurs /do r. 1948/. Ještě v témže roce došlo ke Staroříšskému vyrovnání. F. musel vydat tiskařům polovinu skladovaných knih a tím vyrovnat dluhy. Poslední edice Archy /1926-1948/ byla zaměřena na různé příležitosti. Např. Advent, Vánoce, Velikonoce atd. Archy byly volně vloženy do přebalu. Ve třicátých letech pomalu slábl F. vliv. Redakce se ujala M. Štechová/1935-1936/a V. Opatrný/1937-1940/. V květnu 1941 bylo zakázáno vydávání Archů. V létě 1941 těžce onemocněl. Vánoce prožil v třebíčské nemocnici. Byl převezen domů, kde zemřel. Ve vydavatelství vyšlo celkem 140 knih, 131 sborníků a 27 výtvarných publikací. Umělecky se prosadily i F. děti. Vedly vydavatelství i po otcově smrti až do zákazu v r. 1948. Marta vydala 4 sborníky v edici Nova et Vetera. Metoděj a Michael/ výtvarníci/ se podíleli na výzdobě knih. Marie vytvořila dřevoryty do Archů, Josef F. vedl vydavatelství po otcově smrti.